Vítáme Vás na internetových stránkách Dětského domova Čtyřlístek, Planá

Náš DD

Začala škola
Není to tak dávno, co jsme se radovali, že už jsou tady konečně prázdniny a teď už jenom vzpomínáme. A že máme na co.
Hned první dny prázdnin jsme vyrazili do lanového centra. A ne jenom do jednoho, hned do dvou. Bylo třeba po dlouhých měsících, bez výraznějšího pohybu, protáhnout naše ztuhlá těla. Stačily nám pevné boty, vhodné oblečení a odvaha. Všechno další potřebné nám zapůjčili na místě. Poté nás instruktoři seznámili s pravidly jištění a rozdělili podle výšky postavy na jednotlivé dráhy. Už jenom překonat strach a hurá nahoru. Ze země tety se zatajeným dechem pozorovaly, jak visíme na lanech, kládách, žebřících, po kterých jsme šplhali, houpali se a přelézali. Všichni jsme lezeckou dráhu zvládli a ti nejrychlejší z nás i 2krát. Byl to nevšední zážitek, který jsme si všichni užili.
Ani letos jsme neporušili tradici a druhý prázdninový týden odjeli na pár dní do kempu u Hracholuské přehrady. Byly to dny plné her, soutěží a nechyběla plavba na parníku po přehradě. Po dobu celého pobytu byla příprava jídla v naší režii, a tak jsme měli velkou radost, že jsme pobyt zakončili večeří v místní pizzerii, kde jsme si vybrali pizzu dle vlastní chuti. Jenom škoda, že když teta objednávala ubytování, neobjednala také pěkné počasí. To nám moc nepřálo a naplánovaný výlet na hrad Buben jsme nemohli podniknout. Tak snad příští rok.
Když nám teta jednoho dne oznámila, že pojedeme na nejděsivější místo, jaké jsme kdy viděli, tak jsme se jenom usmívali a mysleli si své. Chátrající kostel sv. Jiří v Lukové působil strašidelně už zvenčí, a co teprve po vstupu dovnitř. Rozpadající se dřevěné lavice, padající omítka, rozbitá okna, všude prach a mezi tím, se sklopenými hlavami, stálo a sedělo 32 „duchů“, kteří se modlili k Bohu. I když nám teta řekla, že se jedná pouze o sádrové sochy, večer před usnutím nám do smíchu nebylo.
Další prázdninový týden jsme navštěvovali příměstský tábor. Výlety, hry na hřišti a v tělocvičně, vyrábění z různých materiálů, vaření. Plni zážitků jsme se vraceli každé odpoledne domů a těšili se na další den. Týden uběhl jako voda a my jsme si pomalu začínali balit tašky na další výjezd, tentokrát do Harrachova.
Z penzionu Tesla, kde jsme byli ubytováni, byl krásný výhled na dolní stanici sedačkové lanovky, u které byla hřiště a skákadla. Tak rychle vybalit a na skákadla. I když jsme byli unaveni po dlouhé cestě, vydrželi jsme dělat salta, přemety, kotouly až do večeře. Po ní jsme prozkoumali nejbližší okolí a vyčerpaní po náročném dni jsme brzy usnuli. Druhý den dopoledne byla na programu procházka po městě a po obědě výlet lanovkou na Čertovo horu. Tak jsme se těšili, že jsme bez povšimnutí prošli okolo skákadel, která nás celou dobu pobytu tak lákala a se smíšenými pocity jsme usedli na sedačky lanovky, která nás vyvezla až na vrchol. Cestou jsme obdivovali skokanské můstky, okolo kterých lanovka vede. Z vrcholu byl krásný výhled do okolí, ale nás lákal výhled z mamutího skokanského můstku, na který jsme vylezli při cestě dolů.
V dalších dnech jsme viděli Mumlavské vodopády, projeli se místním vláčkem, nechyběla návštěva bobové dráhy a bazénu. Ještě dlouho budeme vzpomínat na pobyt v malebném krkonošském městečku.
Další výlet byl do plzeňského podzemí. S helmou na hlavě jsme sestoupili do hloubky 12ti metrů a za poutavého vyprávění paní průvodkyně procházeli labyrintem chodeb, sklepů a studní ze 14. století pod historickým jádrem Plzně. A jaký by to byl výlet do Plzně, kdybychom se nezastavili u andělíčka na katedrále sv. Bartoloměje. Podle pověsti si při jeho pohlazení máme myslet přání a to se nám splní. Přání se zatím splnilo jenom tetám. Ty si přály, aby už začala škola, protože školu prý už po pěti měsících potřebujeme jako sůl.
Tak ať nám ten nový školní rok školní rychle uteče.